Přeskočit na obsah

Samo Daxner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samo Daxner
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1922 – 1925
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNS
SNaRS
agrární strana

Narození4. nebo 5. května 1856
Banská Štiavnica
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. dubna 1949
Tisovec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
DětiVladimír Daxner
Profesedirigent a politik
CommonsSamo Daxner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samo Daxner (4.[1][2] nebo 5. května[3]1856 Banská Štiavnica[1][3][2]27. dubna 1949 Tisovec[1][3] Malohont) byl slovenský a československý advokát a politik; poslanec Revolučního národního shromáždění, později senátor za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu.

Studoval na gymnáziu v Revúci. Původně se chtěl po absolvování studia věnovat národohospodářství, ale na nátlak matky se stal advokátem. Navštěvoval proto právní školy v Bratislavě a v Pešti. Po složení advokátské zkoušky hospodařil na rodinném statku v Tisovci a vedl advokátní praxi. Často se zabýval politickými kauzami lidí z řad slovenských národovců. V roce 1879 založil Samo Daxner v Tisovci hasičský sbor, roku 1877 zde také ustavil pěvecký spolek. Ovládal několik jazyků a mimo jiné do slovenštiny přeložil Prodanou nevěstu od Bedřicha Smetany a operu Viléma Blodka V studni, které v Tisovci pak sehráli místní ochotníci. V roce 1904 v této obci organizoval první šachový turnaj na Slovensku. V okolí Tisovce sbíral lidové písně. Některé z nich vyšly ve sbírce Slovenské zpevy II. (Martin, 1890).[4]

V 90. letech 19. století patřil mezi nově nastupující politiky Slovenské národní strany. Díky přátelům udržoval kontakt s děním v českých zemích. V listopadu 1918 byl v Tisovci hlavní postavou zdejšího převratu a vedl místní národní radu.[1][5]

Po roce 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[6] Na post v tomto zákonodárném sboru rezignoval v roce 1919. Byl profesí advokátem.[7] Brzy po vzniku ČSR byl jmenován Vavro Šrobárem do funkce župana Gemersko-malohontské župy. Zde dohlížel na přebírání moci na jejím území československými úřady a armádou. V květnu 1919 se županského úřadu vzdal.[1]

Na počátku 20. let byl členem Slovenské národní a rolnické strany (SNaRS) a v březnu 1920 se uvádělo, že za ni bude kandidovat v parlamentních volbách v roce 1920 do senátu.[8] Zvolen nebyl, ale senátorem Národního shromáždění byl pak v letech 1922-1925, protože sem dodatečně nastoupil jako náhradník poté, co zemřel Ján Ružiak. Zastupoval za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, do které se roku 1922 SNaRS sloučila.[9]

Po roce 1948 mu byl odňat jeho statek a hospodářský majetek.[1]

Jeho synem byl právník a důstojník Vladimír Daxner.

  1. a b c d e f Štyri generácie advokátov z rodu Daxnerovcov [online]. nasaadvokacia.sk [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. 
  3. a b c MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-01]. S. 113. Dostupné online. (slovensky) 
  4. Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 226
  5. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 521. 
  6. Samo Daxner [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-17]. Dostupné online. 
  8. Zo slovenskej národnej a roľníckej strany. Národné noviny. Březen 1920, roč. 51, čís. 66, s. 1. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]